vedení živin, $O_{2}$, hormonů, vitamínů a dalších látek k buňkám
odvádění odpadních látek z buněk
obranná = imunita
termoregulační → rozvádí teplo
podílí se na udržování stálého vnitřního prostředí = HOMEOSTÁZY
Krev
neprůhledná tekutina
5-6 litrů muži, ženy jen 4,5
ztráta 0,5 l ⇒ to nevadí
ztráta 1,5 l ⇒ jó to vadí, to vadí (ohrožení na životě)
složení
krevní plazma
krevní tělíska
červené krvinky
bílé krvinky
krevní destičky
Krevní plazma
tekutá složka → průhledná nažloutlá kapalina
obsahuje
91 % voda
8 % organické látky (hlavně bílkoviny a glukóza)
1 % anorganické látky (nejvíce $NaCl$ a $NaHCO_{3}$)
anorganické látky udržují
stejné pH 7,4 ($\pm 0,05$)
osmotickou hodnotu = 0,9% roztok NaCl fyziologický roztok
Tělíska
Červené krvinky
ploché, kruhovité, bezjaderné buňky
množství $\pm 5\cdot10^6 / 1\text{mm}^3$
vznikají v kostní dřeni - k tomu důležitý vitamín $\text{B}_{12}$ + hormon erytropoetin
žijí 120 dní - pak zánik ve slezině a játrech
funkce
transport $\text{O}_{2}$
$\text{O}_{2}$ se váže na hemoglobin (bílkovina + Fe) → vzniká oxyhemoglobin
ve tkáních se $\text{O}_{2}$ zas uvolní
vyšetření spojená s červenými krvinkami
hematokrit = podíl na celý objem krve
sedimentace = rychlost klesání
Bílé krvinky
mají jádro
množství $4000-10000 / 1\text{mm}^3$
vznikají v kostní dřeni, mízních uzlinách, slezině
doba života proměnlivá (hodina až roky)
funkce
obranyschopnost = imunita
Granulocyty
Podle typu barvení se dělí neutrofilní (nejvíce), eozinofilní, bazofilní
Vznik kostní dřeň
Většina pohlcuje cizorodé částice fagocytózou
Agranulocyty
Dělí se
Monocyty - největší
Vznik Kostní dřeň, slezina, játra, mízní uzliny
Po vstupu do tkání se mění na makrofágy a fagocytují
Lymfocyty - rozlišujeme T-lymfocyty a B-lymfocyty
T-lymfocyty
Dozrávají v brzlíku (thymus)
Zajišťují buněčnou buněčnou imunitu -> cíleně bojují pro cizorodým buňkám + napadeným a pozměněným buňkám vlastního těla
Působí potíže při transplantacích
B-lymfocyty
Dozrávají v kostní dřeni
Zajišťují látkovou imunitu -> při kontaktu s antigenem se mění na plazmatické buňky produkující protilátky
Imunita
= schopnost organismu bránit se cizorodým látkám
Imunita nespecifická
Tvoří "první linii" obrany, účinkuje okamžitě po napadení organismu
Zajišťují granulocyty a monocyty
Dále se podílí kůže, lysozym ve slinách, HCl v žaludku
Imunita specifická
Reakce na konkrétní antigeny = specifické cizorodé látky
Zajišťují lymfocyty
Při prvním setkání s antigenem pomalejší reakce - při dalším již rychlá díky tvorbě tzv. "paměťových lymfocytů"
Tvorba paměťových T- a B-lymfocytů se využívá při očkování
Aktivní imunizace
Vpravení oslabených virů do organismu -> vytvoření protilátek
Dlouhodobá paměť
Pasivní imunizace
Tělo rovnou dostane protilátky
Po vymizení protilátek se organismus musí bránit sám
Krevní destičky (trombocyty)
Nepravidelné úlomky velkých buněk kostní dřeně - megakaryocytů
$200 - 300$ tisíc na $1 mm^3$
Funkce
Zástava krvácení - destičky uvolňují enzym trombokinázu -> za přítomnosti Ca iontů přeměňuje plazmatickou bílkovinu protrombin na trombin -> ten mění další bílkovinu fibrinogen na fibrin -> fibrin vytvoří síť vláken, která zachytí krevní buňky -> vzniká krevní koláč
Po uzavření cévy proces ukončen protisrážlivými faktory
Krevní skupiny
= třídění krve podle antigenů na povrchu erytrocytů
Nejdůležitější AB0 systém a Rh faktor
Krevní skupiny AB0 systému
Aglutinogeny = antigeny na erytrocytu - AB
Aglutininy = protilátky v plazmě - anti-A, anti-B
Při kontaktu aglutinogenu (například B) s příslušným aglutininem (například anti-B) dojde k aglutinaci = shlukování erytrocytů -> tyto shluky ucpávají cévy, důsledkem může být i smrt
Rh faktor
Rh pozitivní (Rh+) Rh antigen na povrchu erytrocytů - krev nevytváří protilátky anti-Rh
Rh negativní (Rh-) na povrchu erytrocytů není Rh antigen - krev tvoří protilátky
Nebezpečí u těhotných žen s Rh -> pokud plod Rh+ po otci, tvoří proti němu protilátky -> poškození krvinek dítěte
Transfuze
Musí souhlasit skupina AB0 i Rh faktor
Pouze v nouzi možné využít 0 = 0 univerzální dárce / AB = univerzální příjemce
Vždy platí Rh- nesmí dostat Rh+
Srdce
dutý orgán
za hrudní kostí
hrotem směřuje doleva
hmotnost cca 300g
vrstvy srdce
osrdečník (perikard)
ochranný vazivový obal na povrchu
přísrdečník (epikard)
tenká vazivová blána
ve štěrbině mezi nimi je kapalina → usnadňuje pohyb
srdeční svalovina (myokard)
velmi výkonná
buňky tvaru Y
propojeny můstky → šíření signálu ke stahům
nitroblána (endokard)
velmi hladký epitel
pokrývá vnitřní prostory
má 2 síně a 2 komory
pravá síň
vstupuje do ní horní a dolní dutá žíla
pravá komora
ústí do plicní tepny
levá síň
vstupují do ní plicní žíly
levá komora
má nejsilnější vrstvu myokardu
ústí do aorty
srdeční chlopně
zabraňují zpětnému toku krve (jen jeden směr)
cípaté
mezi síněmi a komorami
trojcípá - pravá síň / komora
(pravá ruka víc lidí píše → víc cípů)
dvoucípá - levá síň / komora
poloměsíčité
mezi komorami a tepnami
Činnost srdce
střídání stahu = systola a ochabnutí = diastola
obě poloviny vykonávají vždy stejné pohyby
lze rozlišit 3 fáze
systola síní a diastola komor
síně vypuzují krev do komor
komory jsou ochablé - nasávají krev
diastola síní a systola komor
síně začnou ochabovat - nasávají krev ze žil
komory se stahují → vytlačuje krev do tepen
uzavřou se cípaté chlopně
v hrudníku je slyšet úder = první srdeční ozva
diastola síní a diastola komor
síně zůstávají ochablé
komory ukončí stah a začnou ochabovat
uzavřou se poloměsíčité chlopně
je slyšet slabší úder = druhá srdeční odezva
Řízení srdce
srdce = autonomní orgán → má svůj vlastní řídící systém = převodní systém srdeční
síňový (sinusový) uzlík
hlavní řídící prvek - leží v horní části pravé síně
vysílá pravidelné signály - vlny se šíří po povrchu síní
síňokomorový uzlík
na rozhraní síní a komor - přijímá signál ze síňového uzlíku
na něj navazuje Hisův svazek
dělí se na dvě větve → k pravé a levé komoře
Purkyňova vlákna
převádějí signál do spodní části komor
Frekvence síňového uzlíku je ovlivňována
Hormony - například adrenalin zvyšuje frekvenci
Vegetativními (vůlí neovládané) nervy
Další faktory například fyzická aktivita, stres, nadmořská výška
Srdce průměrného člověka - okolo 70 stahů / minutu v klidu
Přenos signálů v převodním systémů vytváří slabé změny elektrického potenciálu - měří je elektrokardiograf (EKG)
Funkční hodnoty srdce
Tepový objem = množství krve vypuzené při jedné systole (60-80 ml)
Minutový objem srdeční = množství krve vypuzené ze srdce za 1 minutu (5l v klidu až 40l při zátěži)
Krevní tlak
Tlak krve na stěny tepen - měří se tonometrem
Normální hodnota 120 na 80 (120 = systolický, 80 = 80 diastolický)
Krevní cévy
Tepny (arterie)
Vedou krev ze srdce - největší aorta (srdečnice)
Musí snášet vysoký tlak -> silnější stěny než žíly
Základem stěny - vazivo s vrstvou hladké svaloviny
Uvnitř vystlány endotelem (hladký epitel)
Postupně se větví až do vlásečnic
Vlásečnice (kapiláry)
Nejtenčí cévy, velmi krátké
Stěna tvořena pouze jednovrstevným epitelem -> propustná
Umožňují výměnu látek mezi krví a okolními tkáněmi
Žíly (vény)
Vedou krev z vlásečnic do srdce - největší horní a dolní dutá žíla
Stěna obsahuje stejné vrstvy jako u tepen, ale je tenčí (nemusí odolávat vysokému tlaku)
V žilách dolních končetin - kapsovité chlopně -> brání zpětnému toku krve
Návratu krve pomáhá i podtlak v hrudní dutině a práce svalů okolo žil
Uspořádání krevního oběhu
Koronární oběh
Vlastní oběh srdce -> výživa myokardu
Zajištěn věnčitými tepnami - oddělují se od aorty a rychle se větví na vlásečnice
Zplodiny a CO2 odváděny žílami zpět do pravé síně
Malý (plicní) oběh
Zajišťuje tok krve mezi srdcem a plícemi
Pravá komora -> odtud krev vedena plicní tepnou do plic
Okysličená krev se vra
Velký (tělní) oběh
Začíná v levé komoře -> krev od aorty
Z oblouku aorty vystupují levá krkavice, levá podklíčková tepna (levá paže) a tepna hlavopažní (z ní pravá krkavice a pravá podklíčková)
Aorta se stáčí dolů - v břišní části vystupují další tepny -> do vrátnicového oběhu, nakonec se větví na dvě stehenní tepny
Odkysličená krev se vrací žílami - spojují se v dolní a horní duté žílu ->
Pulmonální (plicní) oběh
Onemocnění a poškození oběhové soustavy
Anemie (chudokrevnost) - snížené množství erytrocytů
Leukemie - zhoubné bujení bílých krvinek -> uvolňuje velké množství nezralých leukocytů
Hemofilie - dědičné onemocnění - špatná srážlivost krve
AIDS = syndrom získaného selhání imunity
Způsoben virem HIV - napadá T-lymfocyty
Alergie - přehnaná reakce imunitního systému na určitý antigen
Trombóza / embolie - vznik sraženin / ucpání cév sraženinou
Arteioskleróza - ukládání cholesterolu
Mízní soustava
Plní důležitou funkci v imunitě organismu
Mízní cévy odvádějí přebytečný tkáňový mok z mezibuněčných prostorů
Míza protéká mízními uzlinami
Stavba vazivové pouzdro + trámčina uvnitř
Zde se zachycují choroboplodné zárodky a tvoří leukocyty
Při nemoci -> zvětšení uzlin (zvýšená tvorba leukocytů)
K mízní soustavě patří také orgány vytvářející leukocyty = brzlík a slezina
Brzlík
Uložen za hrudní kostí
U dětí vytváří prvotní T-lymfocyty
Od puberty postupně redukován
Slezina
Okolo 13 cm dlouhá a 4 cm široká
Leží na levé straně za žaludkem
Stavba
Povrch = vazivové pouzdro
Funkce
Zánik erytrocytů
Tvorba lymfocytů v bílé dřeni
Není pro život nezbytná -> její funkci mohou převzít játra a mízní uzliny
Files
